Awakening Mind Films Část 1 – Poznej sám sebe

[Loch Kelly]
Probuzení je další přirozenou etapou lidského vývoje.

[Rupert Spira]
Takže probuzení znamená prostě rozpoznat povahu našeho podstatného já.

[Lisa Natoli]
Není to nějaký zvláštní, mystický, náboženský zážitek, který je dostupný jen několika málo lidem. Je dostupný všem.

[Rupert Spira]
To, čím ve skutečnosti jsme, je již plně probuzené a plně si uvědomujeme.

[Lisa Natoli]
A je to naprosto neomezené.

[Dan Schmidt]
Vaše pravá podstata je blíže tomu, kým se považujete, než tomu, kým skutečně jste.

[Rupert Spira]
Vědomí je nejvyšší realitou vesmíru.

[Donald Hoffman]
Dalším krokem ve vědě je uznat, že vědomí je zásadní.

[Neale Donald Walsch]
Co vlastně znamená probouzení? Někoho prosím, aby mi to vysvětlil.

[Rozhovor]
Co je probuzení? Ať už tomu říkáte pravé já, nadcházející já nebo žádné já, nebo Buddhovou přirozenost, Tao nebo Kristovo vědomí. V podstatě na tom nezáleží. V tomto filmu se budeme o tom zmiňovat jako o vědomí. Vědomí není vlastností žádné náboženství. Probuzení nebo uvědomění si vědomí je jako probouzení z snu. Sen vaší postavy v hře života.

[Rozhovor]
Skrze naše postavy prožíváme svět v celé jeho kráse i ostudě. Můžeme to nazvat dualitou života a smrti. Jdeme dál a dál, fixováni na myšlenky a pocity postav. Dobré i zlé. Válka i mír. Světlo i temnota. Zrození i smrt. A až se probudíme a zjistíme, že nejsme postavou v tomto filmu,

Dotaz I
Poskytujeme vám pozvání k tomu, abyste si přímo zažili svou pravou podstatu, abyste to zjistili přímo, ne pouze intelektuálně. Kdo jste? Tento pozvání opakujeme různými způsoby. Když se ptáte na to, kdo jste, nechte všechno být takové, jaké je. Nevyvolávejte mysl, abyste něco udělali nebo aby se vám podařilo najít odpověď na úrovni mysli. A přesto se nepokoušejte mysl odvracet. Jednoduše se zaměřte na to, abyste si přímo zažili, kdo jste. Nechte mysl být nevědomostí.

[Dan Schmidt]
Probuzení je odpovědí na všechny problémy světa na všech úrovních. A pokud problémy světa pramení z iluze, tedy z základní iluze mysli, a ta iluze spočívá v myšlence, že jsem tento omezený bytost.

[Loch Kelly]
Když žijeme v rámci malého, odděleného já, vždy existuje nějaká trvalá nespokojenost. Mohou to být velké negativní pocity, jako trauma, nebo jen takové podvědomé pocity. Něco není v pořádku. Něco je špatně. Chybí mi něco. I když mám nějakou radost, i když něco v životě dosáhnu. I když mám dobré vztahy. Pokud se na chvíli zastavím, nastává pocit nespokojenosti, jako by jsem byl izolovaný nebo od něčeho odříznut. Tento pocit, který má zdá se většina lidí, nás může motivovat k probuzení z toho malého, odděleného já, jehož podstatou je typ separace.

[Dan Schmidt]
Tento omezený charakter má sklon usilovat o to, co chce. Je to jen soubor podmíněných vzorců, touhy po tom, co chce, nebo snahy odvrátit to, co nechce. Je to nekonečný proces, který lze popsat jako princip potěchy, tedy touha po potěše, vyhýbání se bolesti. A pokud si myslíme, že jsme tento charakter, tento podmíněný vzorec, pak trpíme a vytváříme v tomto světě utrpení. Svět se stává odrazem této egické vědomí. Výhodou probuzení je, že trpíme méně a lidé kolem nás méně trpí.

[Neale Donald Walsch]
Nepochybuji o tom, že moje první zkušenost s pochopením Boha byla pro mě v životě probuzení. Největší probuzení, jaké jsem kdy zažil. Je to jako kdybych skutečně spal 50 let. Chodil jsem kolem jako robot, jen dělal to, co mě od mládí naučili, víte, já jsem měl celý systém zapamatovaný, poznat dívku, sehnat auto, najít práci, koupit si dům, najít si partnera. Tento systém jsem považoval za způsob, jakým by život měl fungovat. Dokud jsem nedosáhl věku kolem 53 let. A uvědomil jsem si, že i když jsem toho většinu udělal a byl v profesním smyslu úspěšný, pak jsem si uvědomil, že to není důležité. Probudil jsem se někde kolem věku 53 let a uvědomil si, že to není důležité, a byl jsem šokován tím, jak málo to ve skutečnosti znamená… jak všechno bylo zbytečné.

[Rozhovor]
Když přestanete následovat scénář, který byl pro váš charakter daný předem – odvozený od rodičů, společnosti a biologických vlivů – pak se v hře otevírají nové dimenze. Cesta se otevírá, ale není to cesta k dosažení nějakého cíle. Je to cesta bez cílů, odstraňování iluzí, aby se člověk dostal přesně tam, kde právě je v přítomném okamžiku.

[Rupert Spira]
Jmenuji se [Rupert Spira]. Mluvím o zásadním nedualistickém porozumění, které stojí v centru všech velkých náboženských a duchovních tradic. A píšu a vedu řízené meditace a vedu konverzace, jejichž cílem je vést k zkušenostnímu poznání tohoto porozumění. Chápeme, že mír a štěstí, po kterém všichni touží nejvíc ze všech, nemohou být definovaně nalezeny v objektivním poznání. Nemohou být poskytnuty objekty, látky, činnosti a vztahy. A bych doporučil pochopit to jasně a neproživovat zbytek svého života v hledání naplnění, kde ho nelze nalézt. Každý, kdo sleduje tento film, to dělá právě proto, že buď už pochopil nebo alespoň intuitivně vnímal, že mír a štěstí, po kterých touží, nelze nalézt v objektivním poznání a začal tímto pátráním po své pravé podstatě. To je ta nejdůležitější vyšetřování, které lze provést, a na něm závisí naše štěstí.

[Neale Donald Walsch]
Největší otázka mého života, kterou si samozřejmě všichni někdy položí, je: Co vlastně znamená život? Vlastně? Co vlastně znamená život? K mému velkému překvapení mi bylo řečeno, že život nemá nic společného s ničím z toho, co dělám. Nejde o mou práci.
Nešlo o moji kariéru, nešlo o nic z toho, co se týkalo mého fyzického života. To jsou aspekty mého života, ale nebyly to hlavní body našeho života. Hlavní bodem mého života, jak jsem pochopil já, bylo pro mě prožívat, vyjadřovat, demonstrovat a naplňovat svou pravou identitu. Kdo doopravdy jsem. Myslím, že největší otázkou, kterou se většina lidí setká, je otázka, kterou se téměř nikdo nikdy nezeptá ani nikdy neodpoví. Největší otázkou života, jak ji chápu já, je: Kdo jsem? Kdo jsem? Jsem prostě fyzická entita, jako pták na obloze nebo ryba v moři? Víte, možná s sofistikovanější identifikací, ale jen fyzická entita. Narodil jsem se, žiji, umírám. To je to. Začátek i konec. Nebo je možné, že jsem víc než jen to? Je možné, že jsem duchovní entita, která prostě prožívá fyzické zážitky?

Dotaz II
Každý životní zážitek vás přivedl k této univerzální otázce: Kdo jste?

Nepokoušejte se hledat odpověď pomocí mysli. Nechte všechno být takové, jaké je.

Kdo je si vědom mysli?

Pocítit všechno, co se objeví.

Kdo si je těchto pocitů vědom? Prožijte úplný zážitek z toho všeho, co vám v důsledku vašeho dotazu vznikne.

[Donald Hoffman]
Jmenuji se [Donald Hoffman]. Jsem emeritní profesor kognitivních věd na Kalifornské univerzitě v Irvine. Mým úkolem bylo vyučovat studenty, ale nyní jsem emeritní profesor, takže neučím. Nyní provádím výzkum. Zkoumám vědomí, matematické modely vědomí a to, jak by mohly vzniknout fyzika a časoprostor z teorie vědomí, která je plně matematicky přesná.
Můj vlastní vývoj probíhal jak z duchovního hlediska, tak z vědeckého. Takže můj otec byl pastor, fundamentalistický křesťanský pastor. Takže to jsem dostával v neděli a v škole jsem studoval vědu a ty dva světy se protížily. A příběhy, které jsem četl, byly protichůdné. A tak jsem si jako teenager uvědomil, že potřebuji to sám prozkoumat. Tak jsem se rozhodl, že otázkou, na kterou chci odpovědět, je: jsme stroje? Jsou lidé prostě stroje nebo nejsou? Z fyzického hlediska jsme byli prostě stroji. Z duchovního hlediska bychom nebyli stroji, ale nebyl by to dost přesný způsob, jak říct, co bychom byli. A tak jsem se rozhodl položit vědeckou otázku: jsme prostě stroje? A nejlepším způsobem, jak to udělat, byl by studium umělé inteligence. A tak jsem šel na MIT a pracoval jsem v laboratoři pro umělou inteligenci, kde jsem studoval umělou inteligenci, a také v oddělení mozkové a kognitivní vědy, kde jsem studoval lidskou stránku věcí. Protože jsem chtěl dělat obojí. Chci vidět, co dokážou stroje a co je na lidských a lidských neurovědách zvláštního, pokud vůbec něco, co by mohlo odpovědět na tuto otázku, a to duchovní tradice? Jsou my více než jen stroje, nebo je správný fyzikální, vědecký pohled? A my jsme prostě stroje. A vědomí je jen artefaktem mozkové činnosti.

[Rozhovor]
V posledním století převládající vědecko-materialistický paradigma popírá existenci čehokoli mimo fyzikální realitu, čehokoli, co nelze ověřit vědeckou metodou. Věda je v patové situaci. Nemůže se dostat mimo paradox, který je základem kvantové fyziky a který ji dostal do konfrontace s pozorovateli, s vědomím samotným. Stejně tak náboženství v zásadě fungují pouze na úrovni víry, protože ztratily svůj původní účel, který spočíval v přímém prožívání pravdy o tom, kdo a co jsme.
Rozdělení mezi vědou a spiritualitou zkaželo obě strany. Náboženství a duchovní systémy zoufale potřebují přísné metody, které dokážou vytvořit podmínky pro probuzení. A věda zoufale potřebuje otevřenost vůči možnosti existence něčeho mimo fyzické. Nejde o vzdání se náboženství ani vědy, ale o hlubší přechod k tomu, abychom byli ochotni změnit sami sebe, abychom se stali lepším nástrojem pro výzkum.
Jsme ti, kteří experiment provádějí, a samotný experiment.

[Loch Kelly]
Náboženství bylo jazykem a kontejnerem těchto tradic meditace a spirituality, které byly zaznamenány a předány z generace na generaci. Nyní existuje jistá forma jazyka, která je velmi doslovná a rozděluje náboženství a kultury, pokud se věci chápu doslovně. Pokud však cítíte duchovní sílu náboženství, můžete sledovat kořeny až k autentickému probuzení. Každý člověk má potenciál probudit se, ať už věří v Boha nebo ne, protože probuzení je vnitřní součástí lidské vědomí už od našeho narození. Ať už tomu říkáte cokoli, a kdykoli se používá jazyk, existují jistá principa, která se zdají být stejná v těchto různých náboženstvích, duchovních tradicích a tradicích meditace.

[Rupert Spira]
Když jsem byl mladší, toto chápání bylo dostupné především v východních duchovních tradicích, ale bylo v nich tak přehlíženo a kodifikováno, že bylo téměř nedostupné. Tak mnoho lidí mé generace šlo fyzicky nebo alespoň intelektuálně na východ, aby toto chápání našly; srovnání východní kultury s západní je pro mnohé lidi mé generace exotické. A tak toto chápání získalo nádech exotického z kultur, v nichž bylo vyjádřeno. A mnoho lidí, včetně mě, v důsledku toho si myslelo, že přirozená dualita vyžaduje nějaký mimořádný způsob života. Muselo se vzdát rodinného života, nebo si nechat narůst vlasy, nebo si vybrat zvláštní jméno, nebo se připojit k nějaké tradici nebo praktikám nebo se zapojit do zvláštních praktik. Všechny tyto věci neměly nic společného s základním pochopením a týkaly se kultury, v níž bylo toto pochopení v daném okamžiku vyjádřeno. Nyní je však toto pochopení zcela zbaveno tradiční kulturní úpravy, v níž jsme mnohé z nás poprvé slyšeli o něm, a nyní je k dispozici pouze ten základní význam, který nám umožňuje pokračovat v vedení našeho života přesně tak, jak je. Rodinný život práce. Není třeba provádět žádné externí změny ve vlastním životě.

[Neale Donald Walsch]
Výzvou, kterou máme na této planetě, je to, že si myslíme, že existuje více než jedna podstata. Takže žijeme ve světě, který bych nazval dualitou. Tento mužský a ženský aspekt, černý a bílý. Velký a malý, rychlý a pomalý, nahoru i dolů tady, před a po něm. Ve skutečnosti však existuje pouze jedna věc. Všechno je jedna věc. A existuje pouze jedna věc.

Takže jakmile se podíváme hluboce na všechno, zjistíme, že tam a tady, velké i malé, rychlé i pomalé, nahoru i dolů, vlevo i vpravo, muž a žena jsou všichni totéž, jen vyjadřují různé vlastnosti, ale v žádném případě nejsou od sebe odděleni. Věřím, že všichni jsme individuace Boha. Věřím, že Bůh existuje v každém člověku a zároveň v každém živém bytí ve vesmíru.

Takže vidím, že jsem ve vztahu k Bohu jako vlně k oceánu. Vlna se nijak neliší od oceánu. Je to prostě výskyt oceánu v individuální podobě. A až tato individuace bude dokonána, vlnka ustoupí zpět do oceánu, kam se znovu vynořila v jiný den. Takže věřím, že jsme všichni individuizace božství a když vidíme vše jako božské, změníme svůj vztah ke všemu a všechno se v našem životě změní. Takto se svět mění.

[Rupert Spira]
Vědomí je nejvyšší realitou vesmíru, takže bychom se mohli ptát, zda je vědomí nejvyšší realitou vesmíru a všeho, a všichni jsou to očividně, tak jak se nám svět jeví jako množina a rozmanitost diskrétních a nezávisle existujících lidí, zvířat a věcí, všechny tvořených materiálem zvaným hmota. Jak můžeme tento závěr, že vědomí je nejvyšší realitou vesmíru, v němž se jeví jako množina a rozmanitost objektů tvořených hmotou, zosolit?

[Donald Hoffman]
Takže důkazy, které používám k tvrzení, že vědomí je zásadní, mají mnoho aspektů. Jedním z nich je, že samotná fyzika říká, že prostor-čas není zásadní, a evoluční teorie také souhlasí s tím, že prostor, čas a fyzické objekty nejsou základní realitou. Oba tyto teorie nám nyní pouze říkají, že prostor-čas není zásadní. Neříkají nám nic o tom, co je za prostor-časem. A proto můj argument je, že to, co fyzikové nacházejí za prostor-časem, je v podstatě matematickými strukturami. Ale o tom, co tyto struktury znamenají, není skutečně jasné. O čem vlastně je tato oblast za prostor-časem? A proto navrhuji, že oblast za prostor-časem se týká vědomí.

[Rupert Spira]
A navrhuji, že nekonečná vědomí má schopnost lokalizovat se jako početné samostatné subjekty zkušenosti, tj. všechny vnímavé bytosti nebo lidi či zvířata. Každý z nás je lokalizací nekonečné vědomí, v nekonečné vědomí tvořeném pouze nekonečnou vědomí, z jehož perspektivy vnímá svou vlastní činnost jako vnější svět. Takže to, co nám jako světu připadá z naší lokalizované perspektivy, je z hlediska reality prostě činností jediné nekonečné vědomí. Jinými slovy, v nejvyšší analýze neexistují žádné diskrétní nebo nezávisle existující věci ani lidé. Je to jedno nekonečné, nedělitelné a celistvé. Jednota bytí, která je pouze rozptýlena do zjevné rozmanitosti a rozmanitosti objektů a věcí. Když se jeden člověk dívá na svou vlastní činnost prostřednictvím vnímavých schopností konečného smyslu, vidí pouze její fragmentární podobu.

[Dan Schmidt]
Pokud jsme bdělí, uvědomujeme si, že existuje jedna vědomí, které se maskuje jako všechny tyto různé bytosti na planetě; jedno vědomí svítí skrz oči každého. Pak vidíme sebe v druhých doslova. A ta tendence jednat jako ego, ta tendence brát si věci do vlastních rukou mizí, protože přímo poznáváme pravdu. Pravdou je, že jsme všichni jedna vědomí.

[Neale Donald Walsch]
Zažít zkušenost mého duchovního já bylo možné pouze v oblasti fyzického světa z velmi dobrého důvodu, protože pouze v oblasti fyzického světa bylo možné zažít opak toho. Jinými slovy, použijme jednoduchý příklad. Pokud bych chtěl zažít sám sebe, mohl bych mluvit metaforicky jako světlo, ale nemohl bych zažít světlo, pokud bych byl uprostřed světla, nic jiného kolem mě kromě světla, což je dokonalá definice oblasti duchovního světa. Takže bych se dostal do oblasti, kterou nazývám oblastí fyzického světa, kde by bylo něco jiného než světlo. Protože pokud bych chtěl zažít sebe sama jako světlo, a ne jen poznat to jako takové, ale zažít to, mohl bych to pouze udělat tam, kde by byla protikladná strana světla, v tomto případě temnota. Takže jsem se dostal do fyzického stavu, kde světlo a temnota existují současně, a pak jsem mohl být v tomto vnějším projevu sebe sama jako světlo tím, kým ve skutečnosti jsem.

[Rupert Spira]
A toto porozumění naznačuje, že za našimi rozdíly jsme všichni stejní, neboť nejsme podobné bytosti, ale jsme doslova jedním a totéž bytí. A láska je pocit této jednoty nebo sdíleného bytí.

[Donald Hoffman]
Je to v naší teorii věta, že v konečném důsledku existuje pouze jedna vědomí. Máme tedy tuto dynamiku mnoha, mnoha vědomých agentů, ale teorie nám říká, že v konečném důsledku jsou všichni ti vědomí pouze projekcemi jediné vědomí.
Současný paradigmatický přístup ve vědě, a to už po staletí, tvrdí, že prostor a čas jsou základní povahou reality. Jsou neodstranitelní a tvoří základ všeho. A před Einsteinem byly prostor a čas vnímány odděleně. Nyní jsou prostor a čas společně, sjednoceně v prostoru-čas, vnímány jako základní povaha reality. A věda tedy předpokládá, že prostor, čas a objekty v prostoru-čas jsou základní realitou. A tudíž například když mluvíme o vědomí, musí být samo vědomí nějakým způsobem produktem objektů v prostoru a čase. V tomto fyzikálním rámci jsou prostor, čas a fyzikální objekty bez jakéhokoli vědomí základní realitou. A vědomí přichází až později v evoluci vesmíru, že ano? Takže při velkém třesku nebylo žádné vědomí, bylo jen prostor, čas a energie. Tato energie se spojila do masivních částic a nakonec se po tolika milionech nebo stovkách milionů nebo miliardách let objevila život. Poté následně došlo až o poznání později k vzniku vědomí. Z tohoto pohledu, když zemřete, fyzická složitost, která způsobila vznik vědomí, se rozplyne a tak se vaše vědomí také rozplyne. A tak fyzický rámec skutečně eliminuje vědomí jako základní věc, ačkoli vše společně říká, že když vaše tělo zemře, vaše vědomí s tím také odejde.
Z tohoto jiného pohledu to, co jsem udělal se svými kolegy, spočívá v tom, že jsme pomocí evoluční teorie poukázali na to, že to je důsledek evoluční teorie. Prostor a čas nejsou základní prvky. Takže fyzikální interpretace evoluce je nesprávná. Představa, že prostor a čas a částice nějak vyvinuly evoluci v důsledku lidských organismů, je nesprávným rámcem, protože samotný prostor a čas nejsou základními prvky. Představujeme dynamiku, která přesahuje prostor a čas, a která je mnohem bohatší – dynamiku vědomí. To, co neděláme, je nehodit staré teorie do koše. Když fyzikové říkají, že prostor a čas jsou ztraceni, to neznamená, že bychom přestali věnovat pozornost Einsteinu. Absolutně ne. Věnováme pozornost Einsteinu. Jakákoli nová teorie mimo prostor-čas, kterou fyzikové vynaleznou, by měla lépe zapadnout do prostoru-času a vrátit nám Einsteina a lepší kvantovou teorii, nebo jste v nesprávném směru. Všechny naše staré teorie jsou úžasné, úžasní přátelé a budeme je udržovat jako zvláštní příklady hlubší teorie. V naší teorii vědomí musíme udělat totéž. Nemůžeme prostě navrhovat cokoli, co chceme. Musíme mít teorii vědomí, která by vrátila prostor-čas a poskytla nám ho zpět. Vracela by nám kvantovou teorii, poskytovala by nám speciální a obecnou relativitu a vrátila by nám evoluci přirozeným výběrem. Pokud to nedokážeme přesně matematicky, pak není důvodu, proč by vědci brali naši teorii vědomí vážně.

[Rupert Spira]
Je to jako kdyby nekonečná vědomí nasadila náhlavní soupravu virtuální reality. Nekonečná vědomí nasadila náhlavní soupravu VR vyrobenou z myšlení a vnímání. A při tom, jakmile nasadí náhlavní soupravu VR, lokalizuje se v rámci své vlastní činnosti. A prostřednictvím této náhlavní soupravy se dívá skrz vnímavé schopnosti konečného ducha – vidění, sluchu, dotyku, ochutnání a čichání. A fragmentuje jednotu svého vlastního bytí a činí ho zjevným jako 10 000 různých věcí. Co chci naznačit, je, že vesmír má mnohem více než jen konečný duch. Nehovorím, že se vesmír zobrazuje pouze v každém z našich konečných duchů. Vesmír existuje mimo našeho konečného ducha, ale uvnitř vědomí. Ale právě omezení našich konečných myslí dávají vesmíru svůj vzhled. Když se proto díváme na vesmír, vidíme realitu, která existuje předtím, než je vnímána. Ale vidíme ji skrze optiku našich vnímacích schopností, které jí dávají svůj vzhled.

[Donald Hoffman]
Takže myšlenkou probuzení v mnoha duchovních tradicích je myšlenka, že to, co vskutku přijímáme – objekty ve vesmíru a čase, naše fyzické těla a tak podobně – není konečná realita, že existuje mnohem hlubší realita, realita vědomí, která přesahuje vesmír a čas a fyzické objekty, a že nejsme odděleni od této reality. Ta realita je v jistém smyslu podstatou toho, kým skutečně jsme. A proto probuzení znamená probuzení z iluze, že jsem jen malým tělem ve vesmíru a čase, k faktu, že ve skutečnosti jsem autorem všeho, co vidím uvnitř vesmíru a čase, a že to vytvářím na místě a okamžikem, jak se dívám a vnímám.

[Rupert Spira]
Stává se člověkem probuzení poznáním toho, že to, čím v podstatě jsme, je již plně probuzené, plně vědomé, úplné, celistvé, naplněné v pokoji. Je to jako kdyby se ptali, jak se slunce osvěcuje? Její povaha je světlo. Je již plně osvěcena. Povaha našeho podstatného bytí je již pokoj a štěstí. To není jasné všem z nás, protože naše podstatné bytí je tak důkladně zmítáno obsahem zkušenosti, že vrozená pokoj a štěstí jsou tímto obsahem zmařeny. A z tohoto důvodu si myslíme, že naše podstatné bytí potřebuje být osvíceno. Ne, naše podstatné bytí nepotřebuje být osvíceno víc než slunce potřebuje být osvíceno v ranním slunci. Slunce svítí vždy stejnou jasností. Naše ústřední bytost vždy svítí stejnou mírou pokoje a radosti. Ale tento klid a radost jsou zatemněny agitací a nedostatkem, které charakterizují naše myšlenky a pocity.

[Dan Schmidt]
Není žádná osoba, která by se probudila. Takže já, který se probudil z této struktury Danu v centru pro meditaci. To bylo zenové centrum. Dělali jsme zenovou proceduru, což je dlouhá doba intenzivní praxe. Zen je úžasný pro vytvoření tohoto kontejneru, kde nejsou žádné možnosti útěku. Takže Danův charakter, který se naučil meditaci, ten Danův charakter, který to všechno meditoval, si uvědomil, že se nemůže probudit. Je to jako všechny triky z meditace, všechny cvičení, které se naučil, byly k ničemu. Dospěl k bodu, kdy ten charakter, který se snažil probudit, se nepodařilo probudit a musel selhat. To, že postava, ve které jsem žil, postava, kterou jsem hrál celý svůj život, musela odejít nebo zemřít, a to, co zůstalo, to, co zůstalo, když tato postava, když už nedělal nic, nebo když meditující nedělal nic, co se nazývá meditací, to, co zůstalo, byla moje skutečná podstata nebo já, jen já.

[Loch Kelly]
Když se probudíme z tohoto malého, odděleného pocitu sebe, není to tak, že bychom ego zabíjeli nebo s ním bojovali. Ve skutečnosti to znamená, že mu dovolujeme, aby se zčásti vzdal své role jako ego a poté se uvolnil, aby se stal součástí našeho týmu a části našeho vědomí. A to nám okamžitě dává pocit svobody, protože se nehlížíme na svět přes malý optický hledáček, nýbrž jsme otevření srdci a mysli způsobem, který je rozsáhlý a zároveň zároveň mnohem intimněji propojený.

[Rupert Spira]
Osvícení není o probuzení. Nikdo se neprobuší ani nestane osvíceným. Je to poznání světla, světla čistého vědění, jehož podstatou je mír a štěstí. Ale my jsme vždycky a již jsme takové.

[Lisa Natoli]
Jmenuji se [Lisa Natoli] a znám se jako duchovní učitelka, která vyučuje o probuzení a transformaci. Probuzení je poznání vaší skutečné podstaty a je to uvědomění si toho, kým ve skutečnosti jste, což je vědomí. A vědomí je jen jednou z mnoha slov, které lidé používají k popisu vědomí, života, lásky, Boha, světla. Takže probuzení k poznání toho, že nejsem tělem, kterým jsem, že nic nesmrtí a nic se nenarodí – to bylo pro mě velmi těžká myšlenka. Jsem na duchovní cestě od roku 1992. Začal jsem s Kurzem o zázracích. Studoval jsem ho nábožensky. Chci říct, že jsem byl někdo, kdo se tak zasazoval o poznání tohoto já, poznání Boha, probuzení. Nemohl jsem to dosáhnout, protože jsem měl dojem, že probuzení je něco mystického, že se něco stane, že se něco objeví a že to bude jako s Ježíšem nebo Buddhou nebo všemi těmito osvícenými mistři a že se to se mnou nestane. Nemohl jsem pochopit proč. Proč jsem tak oddaný, když mám hluboké okamžiky klidu, štěstí, radosti a přesto stále zápasím? Začal jsem chápat jednoduchost naší skutečné podstaty, která je vědomí. Takže pro někoho, kdo právě teď poslouchá mé řeči, tato vědomí říká, že slyší tento hlas – to jsme my. A nemá žádné místo, nemá žádný pohlaví, nemá žádnou barvu, nemá tělo a je naprosto neomezená. Takže probuzení je chvíle, kdy se probudíme k naší pravé podstatě. Probudíme se k poznání, že já jsem v tuto chvíli vědomí této zkušenosti takové, jaká jsem tady. A je to tak obyčejné. Zapomínáme na to. Myslíme si, že to nemůže být tak jednoduché.

Rozpoznání naší skutečné podstaty nevede k štěstí. To je štěstí. Podstata bytí je samotná štěstí. Takže rozpoznání naší skutečné podstaty je zkušeností s štěstím.

Dotaz III
Kdo si v tuto chvíli uvědomí, že mysl bude hledat něco nebo se pokusí to zkomplikovat.

Jste už tím, co mysl hledá.

Mysl to vždycky postrádá. Takže se na něj nedívejte jako na odpověď.

Nezabíjejte své myšlenky pryč a nenechte se vtahovat do nich.

Jednoduše se zbavte zájmu nebo pouta k myšlenkám, ideám a přesvědčením.

Chcete zažít, kým skutečně jste. Nesnažte se popírat mysl ani dosáhnout nějakého stavu; všechna manipulace a všechny pohyby jsou pod kontrolou mysli.

Nechte mysl být takovou, jaká je.

[Dan Schmidt]
Někdy se lidé mohou probudit jen v každodenním životě. Nemusí nutně potřebovat praxi. Takže občas se v životě stane, že se vyskytne nějaká porucha v vašem vzorci chování a může dojít k spontánnímu probuzení. Pokud je však život někoho jen v robotickém nebo opakujícím se vzoru, pak je nutná nějaká intervence. Pokud je člověka povolá k probuzení a tato porucha v vašem vzoru chování se někdy nazývá sadhana nebo duchovní praxe, pak jsou tyto praktiky vždy podmíněny. Něco se učíme prostřednictvím podmínění mysli, aby se to mohlo zvýšit pravděpodobnost toho, že k probuzení dojde, a to tak, že se uvolní pouta uvnitř vlastní struktury.
Někdy se říká, že probuzení nastává náhodou, ale praxe vás činí ještě náchylnější k nehodám. Techniky a praxe mohou být velmi užitečné, aby vás učily být náchylnější k nehodám. Ale v určitém okamžiku je třeba je opustit. Protože pokud mysl nepřetržitě provádí nějakou praxi nebo něco jiného, pak má mysl kontrolu nad věcmi, mysl je v řízení.
Takže tyto praktiky jsou užitečné, velmi užitečné jako základní kameny k tomu, aby se struktura já samotného stala méně hustou nebo osvícenou, takže se stane více propustnou pro naši skutečnou přirozenost. Paradoxem s praxí je, že když se konečně probudíte, uvědomíte si, že všechny tyto praktiky byly prováděny falešnou osobností, postavou ve virtuální realitě, a že skutečná já nikdy nebyla vázána.
Stačí vzdát se preferencí ega a vzdát se fixace na věci. Nic v oblasti měnících se jevů není skutečným já.
To, kým si myslíš, že jsi, to, s kým se vždycky identifikoval jsi, se nikdy nezjeví. Z toho charakteru se probudíš. Zjevíš se z iluze, že jsi byl tento podmíněný charakter.
Takže když lidé přijíždějí na tyto retreaty, myslí si, víte, že se to malé já probere a stane se něco úžasného. Ale v určitém okamžiku to malé já nikdy nedokáže udělat. Musí se vzdát, musí selhat. A až v tom selhání si uvědomíme, kdo vlastně jsme, kdo jsme vždy byli a vždy byli přítomni. Jen jsme se zapletli do role a věřili jsme, že jsme to.

[Rupert Spira]
Můj duchovní výzkum jsem zahájil podle klasických rad Vedantické tradice, což byl oddaný způsob, který zahrnoval mantrovou meditaci, kterou jsem praktikoval velmi pilně po dobu 20 let. A mantrová meditace spočívá v tom, že se pozornost soustředí na jeden zvuk a postupně zvuk slábná. Nicméně až když jsem se dostal na přímou cestu, mé duchovní já skutečně dosáhl svého vrcholu. Protože v tomto přímém přístupu nevěnujeme pozornost žádnému objektu, ať už je to jakkoli jemné, například mantra, zvuk, dech… dovolujeme si, abychom pozornost vrhli dovnitř nebo dozadu ke svému zdroji.

[Rozhovor]
Použijme analogii. Představte si, že sledujete svůj život na televizním obrazovku. Identifikujete se s postavou na obrazovce. Den za dnem. Rok za rokem. Zapojujete se do příběhu této postavy, až najednou z té příhody vstáváte a všimnete si obrazovky, na které se ta postava objevuje, a uvědomíte si, že nejste tou postavou, kterou jste sledovali.
Objekty se mohou na obrazovce objevovat a mizet. Postavy se mohou objevovat a mizet, ale obrazovka zůstává nezměněna. Postava se může namočit. Obrazovka se nezmočí, postava může být narušována, ale obrazovka není narušována. Bez obrazovky by postavy ještě neexistovaly; obrazovka zůstává bez povšimnutí. Postavy žijí podle scénářů, které jim byly dané.
Vědomí je jako obrazovka. Je to jako prostor, ve kterém přicházejí a odcházejí všechny myšlenky, pohyby, všechny stavy vědomí; na obrazovce se objevují myšlenky, pocity a celý vnější svět, který se neustále mění. Ale obrazovka se nemění. To je mysl, která prostřednictvím lidského života mění stavy. Ale v tobě je něco, co zůstává, něco, co je stále přítomno, co je si vědom těchto měnících se stavů a to je vědomí nebo naše skutečná přirozenost.
Dokud bude v mysli člověka přítomno pouto k postavě na obrazovce, pocit, že je člověk postavou, pak bude existovat utrpení, Maya, iluze o sobě samém. Nic, co můžete udělat jako snědý charakter, vám nepomůže osvobodit se. Ať už budete následovat scénář v dramatu svého života nebo se vzbouřit proti němu. Pokud budete jednat z pohledu postav, budete uvězeni v iluzi.
Přestaňte se identifikovat s tím, co se zobrazuje na obrazovce; uvědomte si, že všechno je dočasné; přestaňte reagovat na myšlenky a přistupujte k programu jako k skutečnému. Pokud odvrátíte pozornost od obrazovky a obrátíte ji směrem k sobě samému, stane se nepochopitelné. Samotná pozornost se probouzí.
To není událost. Událostí je to, co se odehrává na obrazovce. Probuzení je pouze rozpoznáním obrazovky, která byla vždycky přítomna.
Nevěřte svému příštícímu myšlení. Namísto toho obrněte pozornost k samotné pozornosti.

[Rupert Spira]
Vždy jsem byl sám sebou. Můj pocit sebe samého je v mém životě neustále přítomný. Vždycky to bude přítomno i v budoucnu. Co je nyní v mém nitru? To bylo přítomno včera, loni, před deseti lety a když jsem byl dvouletý. Co je to ten základní já nebo já sám? Kdo je to, komu se všechna moje zkušenost týká? To, že rozpoznání této podstaty je velkou tajemností života. Je to přímá cesta k míru a štěstí.

[Neale Donald Walsch]
Není to něco, co člověk iniciuje. Je to něco, co člověk rozpoznává. Poznávat znovu znamená znovu poznat to, co jsme od začátku poznali, ale prostě zapomněli, popřeli to nebo jsme tomu nevěřili, takže nemůžeme iniciovat blízkost k Bohu; můžeme jen znovu poznat, že to vždy bylo a vždy bude existovat.

[Loch Kelly]
Pouze tímto přímým poukazem na probuzení tohoto otevření se tomu, co už je zde, mi umožnilo najít novou cestu k tomu, jak být v novém stupni rozvoje.

[Lisa Natoli]
Mnoho lidí si myslí, že je velmi nemožným nebo nedosažitelným cílem poznat sebe sama a svůj vlastní smysl pro poslání jako učitele jen díky svému vlastnictví probuzení; skutečně jsem chtěl to udělat velmi praktickým a velmi pozemním způsobem. Líbí se mi učit lidi, že to je přístupné všem.

[Rupert Spira]
Pokud věříme a cítíme, že jsme dočasné, konečné a oddělené já, hledáme – ať to víme nebo ne – mír a štěstí. Jinými slovy, nelze být odděleným já, cítit se jako oddělené já a zároveň hledat štěstí. Takže v tomto případě je nutné přehodnotit hledání štěstí. Namísto toho, abychom hledali štěstí v objektivním obsahu zkušenosti, hledat ho v sobě samém. Takže duchovní prax, kterou je třeba provádět, spočívá v tom, že se soustředíme nebo přesněji řečeno, uvolníme svou pozornost k jejímu zdroji.
Čistá vědomí, nikoli zaměřená na nějaký objekt, činnost substance, vztahy apod. Takže duchovní praxe, pokud ji můžeme nazvat praxí, by spočívala v uvolnění pozornosti, v tom, že by se pozornost ubírala do nitra vědomí, v odpočinku v bytí jako bytí.

[Neale Donald Walsch]
Láska. Láska je mé pravé já. To je moje pravá podstata, čistá láska k všem a ke všemu v životě. Dokonce i k těm věcem, s nimiž nesouhlasím.

[Rupert Spira]
Pro toho, kdo uznal povahu svého bytí, jeho bytí je zdrojem míru a štěstí, po kterém touží. Takže svět již nebudou místem, kde budou hledat štěstí a naplnění. To neznamená, že by taková osoba již neměla žádosti, ale žádosti zde nejsou proto, aby naplňovaly pocit nedostatku, který je typický pro oddělenou já jsem.
Takto člověk nalezl zdroj štěstí uvnitř sebe a jeho touhy vycházejí z tohoto pocitu štěstí. Neusilují o něj. Například v oblasti vztahů to hraje velkou roli. Už nehledáme někoho jiného, kdo by naplnil naše potřeby. Hledáme někoho jiného, aby sdílel zážitek štěstí, který už máme. A to uvolňuje naše přátele z nemožné tíhy poskytování štěstí pro posedlého a nespokojeného já.

[Neale Donald Walsch]
V mém životě se nikdy nic nestane, co by mě neprospělo, nebo co by mě neprospělo v tom smyslu, že každý okamžik, každá činnost, každý výsledek mě posouvá dál v procesu evoluce mé duše. A proto jsem přišel do tohoto fyzického světa, abych se vyvíjel.

Dotaz IV
Zůstaňte otevřeni.
Zažijte svou vnitřní vitalitu a nechte energii volně proudit.

Nesnažte se nic změnit.

Kdo si je vědom tohoto energie, tohoto vnitřního života?

Všimněte si toho, jak má mysl tendenci ovládat a manipulovat, aby se zapojila bez použití vaší paměti nebo jazyka.

Kdo jste mimo mysl a smysly? Kdo jste? Kdo je vědomý?

[Lisa Natoli]
Mnoho lidí, kteří tyto myšlenky slyší poprvé, ještě nikdy neslyšeli o myšlence o sobě samém. Existuje mnoho podob. V mé představě existují dva různé tábory lidí. Jsou tam ti, kteří jsou na duchovní cestě a slyšeli tuto myšlenku o snaze dosáhnout sebe sama. Snaží se být sami sebou. Hledají a hledají. A pak jsou tam další lidé, kteří prostě žijí svým životem. Víte, ještě nikdy předtím neslyšeli o těchto myšlenkách. Nikdy neslyšeli o vědění sebe samého. A mnoho lidí si myslí, že vědění sebe samého znamená znát tělo. Znát sebe, být sám sebou, být autentický. To, co to vlastně znamená, je znát své skutečné já.

[Rupert Spira]
Slova “Poznej sám sebe” byly vyryta na vchodu do chrámu Apolla v Delfách a jako takové stojí jako pozvání lidstvu na úsvitu západní civilizace. Naznačují, že poznání sebe samého je skutečně základem celé civilizace. Proč? Protože my sami jsme v centru veškerého našeho poznávání; bez ohledu na to, co prožíváme, my jsme to, kdo to prožíváme.
Cokoliv si myslíme a cítíme, naše myšlenky a pocity vznikají ve prospěch našeho já. Každou činnost a vztahy, ve kterých se angažujeme, provádíme ve prospěch našeho já. Takže naše já stojí v centru našeho poznávání. Takže co by mohlo být důležitějšího než poznat povahu našeho já? A bylo by možné poznat povahu něčeho jiného, pokud bychom nepoznali povahu toho, co to poznává?

[Neale Donald Walsch]
Myslím si, že probuzení znamená ukončit noční můru a vstoupit do snu. Tím myslím, že si zasloužíme konečně vzdát se noční můry o tom, co nám bylo řečeno o životě, o Bohu a o nás samotných. A vstoupit do snu našeho největšího představení. Často se ptám: Jak by byl váš život, kdybyste se ocitli v nejvyšší, největší a nejúžasnější představě, jakou jste kdy měli o Bohu, o životě a o sobě samých?

[Rupert Spira]
Toto poznání naší skutečné podstaty tedy není pouze poznáním, které ukončí naši touhu po štěstí ve světě. Je to také poznáním, které nám umožňuje žít způsobem, který je v souladu s pochopením, že na nejhlubší úrovni je vše a každý jedno. Toto pochopení by do naší společnosti přineslo laskavost, soucit, spravedlnost, toleranci a porozumění. Naše společnost by díky tomuto porozumění jako lidstvo byla zrevolucionalizována.

[Rozhovor]
Pokud se vzdáme přístupů založených na egu, pak se věda, náboženství, politika a ekonomika začnou odrážet věčnou moudrost. Ať už to jsou domorodé tradice, které vnímají velkou duchovní sílu ve všem, nebo egyptské komediální tradice, které popisují evoluční cestu člověka od prostého skarabů až k jedinému zdroji. Nebo když slyšíme slova mystiků křesťanských, hinduistických, muslimských nebo buddhistických tradic či učení Platona a Plotina, zjistíme, že ti, kteří si uvědomili svou pravou podstatu, mluví o skupinách, o vědomých agentech; samozřejmě používali jazyk své kultury a doby k vyjádření jediné věčné pravdy.
Věda nyní začíná vidět nejen svět neuvědomělých částic a polí, ale vesmír tvořený vědomými entitami. V světě vědy se objevuje něco nového. Jak řekl Nikola Tesla, v den, kdy věda začne studovat nehmotné, bude v jedné dekádě pokročit více než za všechny předchozí staletí své existence. Ten den je dnes.

[Donald Hoffman]
Za každým matematicky přesným pokrokem ve vědě se objevují nové technologie, které vypadají jako kouzlo ve srovnání s tím, co jsme měli dříve. Takže mám pocit, že tato teorie o vědomých agentech mimo čas a prostor nám poskytne technologie, které budou opravdu ohromující. Například právě teď můžeme většina galaxií, které vidíme, zhruba 97 % galaxií, které vidíme, nikdy nevidět míjet nás rychleji než rychlost světla, aby se nehnuly vesmírem rychleji než rychlost světla. Samotný vesmír se tak rychle rozpíná, že rychlost jejich odcházení od nás je větší než rychlost světla. Takže bychom nikdy nemohli cestovat vesmírem a navštívit 97 % galaxií, které můžeme vidět. Takže je tu spousta prostoru, který se nám vznáší a říká: "Ahoj, jsme tady a nikdy nemůžete přijít k nám."
To je pokud půjdete skrz prostor. Ale co když si uvědomíte, že časoprostor je jen vaše náhlavní souprava? Je to jen forma hry a vy nejste uvězněni uvnitř této náhlavní soupravy. Můžete si hrát s softwarem, který hru spouští. Takže je to jako někdo, kdo je jako v Grand Theft Auto. Jste to vy. Čaroděj z Grand Theft Auto, takže víte, jak používat auto a jezdit po silnicích a můžete porazit každého v hře. Ale co když znáte skutečně software, který hru Grand Theft Auto spouští? Takže vystoupíte z náhlavní soupravy Grand Theft Auto a můžete si hrát s softwarem. No, můžete vyjmout benzín z nádrže čaroděje. Můžete jim vyměnit pneumatiku. Můžete změnit geometrii silnic. Můžete dělat cokoli, co chcete.
Jakmile tedy pochopíme naše headsety pro časoprostorovou navigaci, nebudeme muset cestovat vesmírnou cestou do Andromedské galaxie, která by nám trvala 2,4 milionu let. Můžeme prostě cestovat vesmírnou cestou kolem časoprostoru.

[Neale Donald Walsch]
Svět kolem mě vnímám jako vstup do tiššího vyjádření a zkušenosti toho, co znamená být člověkem a co znamená být aspektem božství. Nemyslím si, že máme nekonečný čas. Mám pocit, že čas se krátí, že je to teď nebo nikdy. Myslím, že jsme na správné cestě. Mám pocit optimismu, protože díky těm možnostem, které dnes vnímáme ve světě, jak sdělovat mocné a důležité myšlenky, jsme řekli, že před pár lety jsme neměli ani možnost, že se nám podaří dosáhnout toho kritického bodu, že se nám podaří dosáhnout kritického bodu dříve, než nám čas vyprší. Ale budeme se mýlit, pokud si myslíme, že na této planetě máme nekonečný čas.

[Dan Schmidt]
Když se každý člověk podle své podmíněné povahy rozhodne pro svou redukci, přestává působit jako egoistická entita. A to přináší na planetu transformaci. To přináší novou zemi.

[Neale Donald Walsch]
Pro život, jak ho známe právě teď na této planetě. Myslím, že musíme provést nějaké změny a udělat je rychle, dramaticky a radikálně. Pokud chceme vidět to zítřek, o kterém jsme všichni snili.

[Rupert Spira]
Takže by se toto porozumění mohlo stát hlavní myšlenkou v naší době? Podívejte, proč ne? Ano.

[Neale Donald Walsch]
Výzvou, kterou máme nyní, je to, že nic nefunguje a přišel čas, abychom se postavili a řekli, že je to pravda. Určitě můžeme udělat víc než tohle. Určitě můžeme rozšířit naše chápání toho, kým skutečně jsme, a naše vyjádření naší skutečné podstaty. Musíme věnovat pozornost našemu prostředí, naší politice, naší ekonomice a našemu duchovnímu procesu a této planetě.
Protože problém v dnešním světě není politický problém. Není to ekonomický problém. Není to sociální problém. Je to duchovní problém, který souvisí s naším závazkem. Používáme pouze nejvyšší duchovní důvěru. To není filozofie New Age. Tyto myšlenky existují už tisíce let.

[Rozhovor]
Trvalá moudrost byla vyjádřena v nesčetných tradicích a kulturách a stejně jako sama vědomí bylo vždy skryto v přímém vidění. V křesťanství obsahuje gnostické evangelium Tomáše přímé odkazy na naši skutečnou povahu. Učeníci se Ježíše ptali: Kdy přijde království? Ježíš řekl: "Nepríde tím, že bychom na to čekali. Nebude to nic jako říct: "Je to tady nebo tam.“ Spíše království Otce se rozprostírá po celé zemi a lidé to nevidí.“
Království není zde ani tam, vědomí není zde ani tam. Není fixováno v čase ani prostoru. Pokud čekáte, že se něco stane, že se stane nějaká vnější událost nebo nějaký stav, nějaké povznesení, nějaké uzdravení nebo nějaká energie, pak vaše podmíněná mysl stále hledá. Stále interpretuje vaše zkušenosti s přítomným okamžikem.
V buddhismu se říká, že samsára, svět utrpení, a nirvána, svět osvobození, nejsou dvě oddělené světy. Jsou to jedna a ta samá věc.
Nepodvádíme ani neměníme věci proto, abychom dosáhli nějaké mystické reality. Když se probudíme, dokonalost světa se odhaluje přímo taková, jaká je.

Dotaz V
Je možné být prostě tady a teď v tomto okamžiku, bez jakéhokoli vměšování hledajícího myšlení?
Je možné s tímto okamžikem, jaký je, spokojit se?
Jen být?