Dyad Process (Řekni mi, kdo jsi)
Samodílobení v Samadhi Center je přísnou formou sadhany nebo duchovní praxe navržené tak, aby vytvořila podmínky “bez úniku” egoistické mysli a umožnila dosažení samadhi a probuzení k vaší pravé podstatě.
Samotné zkoumání se dá provádět individuálně a když se to dělá samostatně, je to meditace. Samotné zkoumání lze provádět s partnerem v tom, čemu říkáme dyády, nebo se to dá provádět ve skupině, kde je celá skupina soustředěna na jednu osobu, která provádí zkoumání.
Hlavní technikou používanou během únikového cvičení je dyad. Formát tohoto cvičení zahrnuje práci od časných ranních hodin, tedy od 6 hodin ráno, až do 23 hodin v noci. Účastníky se vyzývá, aby se pustili do období nepřetržité praxe – neustále se zabývali tím, kým vlastně jsme.
Během tohoto období se všechny rozptylovací faktory odkládají stranou. Nejsou tu žádná zařízení, telefony, knihy ani nic, co by mohlo pobavit podmíněnou mysl. Během přestávek nebo při jídle člověk nadále vyhledává odpovědi. Tato neustálá praxe vytváří silný vnitřní tlak nebo vnitřní energii.
Energie se odklání od starých podmíněných vzorců a začíná se vytvářet. Začíná se uskutečňovat nějaký druh alchymie. Probuzení je energetický proces. Prochází se od podmíněného “já”, pocitu toho, že jste tento charakter, k pravému Já, k neomezenému “já”.
Intenzivní sebereflexe je podle mého vědomí nejefektivnější způsob, jak dosáhnout probuzení. Pod probuzením rozumím uvědomění pravého Já, které je nadměrné před jménem a formou. V Zen se tomu říká kensho. Slovo kensho znamená “vidění esence”. V mahajánském buddhismu se jedná o Prajna Paramitu, nejvyšší moudrost – absolutní moudrost našeho pravého já.
V západních tradicích termíny gnosis nebo apophatismus označují realizaci naší skutečné nebo božské podstaty.
Během tohoto období se naše pozornost odvrátí od myšlenek a pocitů, od vnějšího světa forem, a bude směřována k Já — neustále. Pokud tuto praxi provádíme nepřetržitě, nakonec se probudíme z identifikace se falešným já s naší skutečnou přirozeností.
Je to velmi jednoduché, ale není to snadné, protože konstrukce ega, která se skládá ze samskar, nebo podmíněných vzorců, vyvolá překážky, stejně jako to činí při meditaci. Vzrušení mysli může vyvolat myšlenky; můžeme zažít egoistické preference.
Mysl se může soustředit na pohodlí nebo nepohodlí; může být unavená, zmatená nebo dezorientovaná. Může mít pocit, že celý proces je nesnesitelný a chce to vzdát. Musí to vzdát. Podmíněný “já” si může myslet, že už je vzhůru; musíme pokořit podmíněnou mysl.
Říká se, že člověk musí chtít probudit se tak, jako když chce člověk s vlasy v plamenech skočit do rybníka. Musíme postupovat s myslí začátečníka, s myslí nepoznalosti, s pokornou myslí – myslí, která je otevřená, jako zrcadlo, živá.
Pro tento proces vstupujeme do mračna nepoznání. Odpouštíme se od kontroly a spojujeme se s pocitem zvědavosti a zkoumání. Během tohoto procesu zůstáváme rovnovážní vůči všemu, co se objeví v mysli a v smyslech, a plně prožíváme vše, co se v současném okamžiku objeví.
Pozorujeme vše, co se objevuje, neodstraňujeme nic, a přitom se nicím neidentifikujeme. Přicházíme k pravému Já tím, že rozpoznáme vše, čím nejsme. Zvládneme si uvědomit nevědomé vzorce, které působí v rámci vlastních struktur.
Když se zamyslíme nad tím, kým vlastně jsme, najednou se najednou ukáže všechno, co je falešným já. Všechny naše myšlenky a bloky, potlačované emoce, vlivy a samskary, které jsou součástí naší osobní struktury, začnou vyjít na povrch.
Nepodášením se, plným prožíváním, začíná vnitřní struktura se probouzet. Tato praxe vedoucí k samádhi je kultivací soustředění na jediný bod. Stáváte se trvale přítomnými a pozorujete to, co je, dovolujete tomu, co je, a vždy si uvědomujete jemnější a jemnější aspekty toho, co je.
Získání smyslové jasnosti, což umožňuje mysli být otevřená a reagovat bez analýzy.
Když se seberevědomí provádí ve partnerství, může být obzvláště účinné. Nemůže se člověk odtrhnout do mysli – je za to zodpovědný. Je to jako meditace s partnerem. Musíte být přítomni, protože vás někdo pozoruje, díváte se do očí někoho jiného, nemůžete se odvrátit.
Na těchto úterních setkáních začínáme sebedůležitostí, když jsme ve stavu bdění, ale tato praxe se může rozšířit i do stavů snění a dokonce i do hlubokého spánku.
Zde budu popisovat techniku dyad. V této praxi je jedním z účastníků osoba, která je svědkem, a druhá se zapojuje do hlubokého vnitřního zkoumání, aby zkoumala svou skutečnou povahu. Nejdřív se rozhodněte, kdo bude svědkem a kdo začne s prováděním zkoumání. Celý den budete střídat role.
Pokud to děláte s velkou skupinou lidí, budete si vyměňovat partnery přibližně každých čtyřicet minut. Sedněte si naproti svému partnerovi a podívejte se mu do očí. Zachovejte kontakt očí v tichosti.
Jako úvodní cvičení se podívejte do očí druhého po dobu asi tří nebo čtyř minut. Nechte se unést tím, že to vidíte přímo před sebou. Nechte se vidět.
Svědek se spojí se svým záměrem dozvědět se, kdo je ta osoba, která stojí před ním. Svědek řekne svému partnerovi: “Povězte mi, kdo jste.” Povely by mělo vycházet ze upřímného přání dozvědět se.
Pro toho, kdo provádí dotazování, stačí se otevřít – přijmout tento imperativ. Zkoumejte, kdo jste skutečně, upřímně a hluboce. Uvědomte si, jak tento imperativ zapadá do vlastního já.
Může nastat nutkání zavřít oči nebo zůstat otevřené; jednoduše to necháme přistát v nejhlubším místě našeho bytí. Vezměte si chvíli, nebo několik chvil, abyste pozorovali mysl, tělo, energii – jakékoli jevy, které se objevují v rámci vlastního já.
Pak jednoduše sdělte svému partnerovi, co se vám podařilo zjistit díky tomuto vyhledávání. Co se právě nyní odehrává? Co je v tomto okamžiku skutečně nejreálnější?
Pokud máte pocity nebo pochybnosti, nebo máte pocit, že se nic neděje, jen pozorujte to nejreálnější v tomto okamžiku. Připojte se k své já-botičnosti. Zjistěte, kdo jste, a to vědomím této já-botičnosti, tohoto pocitu existence.
Nemyslete si, že existuje správná nebo nesprávná odpověď; nehledáme odpověď na úrovni mysli. Nemyslete si, že musíte někoho uspokojit svým odpovědí. Buďte svobodní, hraví. Nemusíte hledat odpověď – buďte svobodní v neznání.
Přichází mi na mysl biblický verš: “Kdyby jste nebyli jako malé děti, nikdy byste nepronikli do království nebeského,” řekl Ježíš. Byla tam určitá “já” – pocit toho, čím jste byli jako malé děti, pocit toho, čím jste byli – bezpodmínečně. Byla tam i v době, kdy jste byli dospělí. Je tam v každém okamžiku života člověka.
Pocítíte nyní ten pocit “já”, ten pocit “já jsem”. Co je to ten pocit “já jsem”? Ten pocit nemá žádnou kvalitu. Ten pocit se nemění. Tělo se mění, mysl se mění, jevy života se mění. Vnímané změny se mění, ale ten pocit “já jsem” se nemění. Ten pocit nemá žádné místo.
“Řekni mi, kdo jsi” není otázka; je to přikázání. Jednou z pasti, do které lidé padají, je mylná interpretace jako otázka. Nejde o nalezení správné odpovědi pomocí slov; jde o poznání toho, kdo odpovídá – kdo reaguje.
Pravidlem je sdělit partnerovi jakékoli jevy vznikající v rámci vlastního já, a to co nejjasněji a nejvěrněji.
K této hře existují určité pravidla. Nepoužívejte termíny jako “ty” vůči partnerovi a nepoužívejte žádné výrazy, které by váš partner mohl použít v předchozím dvojicím vztahu. Můžete začít s tím, co je zřejmé, ale nezapomeňte na jemné nuance. Vstupte do pocitu, do smyslové vrstvy, do somatického pole.
Pokud se objeví nějaký pocit, kde v těle se nachází? Jak se pohybuje? Jak se v čase mění? Pokud je přítomna smutek nebo hněv, jak se tyto pocity projevují? Všimněte si jakékoli energetické kontrakce, zadržování nebo odporu v těle, a prožijte úplně všechno, co se v současném okamžiku objevuje.
Během tohoto procesu svědek drží kontejner ticha – svědčí bez jakéhokoli reakce ani podpory. Svědek zachovává neutrální výraz tváře a vzdává se jakéhokoli gestického jazyka. Při svědectví zmizíte. Je tam jen váš partner.
Ujistěte se, že rozumíte tomu, co váš partner říká. Nedívejte se pryč ani se nepohledávejte na partnera. Pokud se řekne něco, co nechápete, můžete říct “objasněte to”. To je jediná věc, kterou může svědek říct.
Jako svědek můžete pociťovat to, co cítí druhý člověk. Můžete dokonce synchronizovat dech a pohyby. To se děje spontánně; nemusíte se snažit nic dělat.
Je možné, že svědek vstoupí do stavu samádhi, kde není žádná oddělenost od toho, koho se snaží pozorovat. Nemějte soucit s partnerem. Nezapojujte se do jeho drama. Buďte naprosto neutrální. Tato neutralita umožňuje svobodě vyjádření myšlenek. Jste zrcadlem. Zrcadlo nemá žádné názory, úsudky ani preference.
Na setkání se facilitátoři budou účastníkům pomáhat pomocí různých nástrojů a vlastní intuice, aby je přenesli mimo své podmíněné myšlení a uvedli je do přímého zážitku z jejich skutečné podstaty.
Spolekující facilitator může přijít a pozorovat a může vám položit otázky. Pokud se tak stane, zůstaňte spojeni s očima svého partnera. Neobracejte se a nevypozorujte na spolekujícího facilitatora. Stačí odpovědět na otázku, ale zůstaňte spojeni s partnerem.
Buďte bdělí v neznámém. Prvotní vědomí je neodmyslitelně spojeno s klidem a přítomností. Je to klid a přítomnost, která přesahuje pohyb a klid omezeného mysli. Je blíže než “ty”, kterým se považujete.
Není ani blízko ani daleko, protože to jsou pouhé koncepty. Nesnažte se vytvořit nějakou odpověď myslí ani filozofovat o tom, kdo jste. Nechte myšlenky a zkušenosti přicházet, pozorujte je a hlášte je, ale nedopadněte se jejich obsahem.
Chceme objektivně informovat o tom, co se odehrává v rámci vlastní struktury. Chceme to vyjadřovat svobodně, bez omezení a spontánně. Nezatěžujte to příliš přemýšlením.
Tento proces je neuvěřitelně jednoduchý. Nemusíte dělat nic jiného než pozorovat a hlásit. Je to reakce podmíněného myšlení, které se snaží odpovědět. Ale kdo jste vy?
Neexistuje nic, čeho bychom se měli dotknout. Je jen otázkou toho, jak se zbavit falešného vnímání a uvědomit si pravdu o “pravém já”.
Prvotní vědomí je tak jednoduché a zjevné, že si to mysl nevšímá. Vždy je to podmíněná mysl, která hledá a pohybuje se. Podmíněná mysl není nic jiného než pohyb – hledání sem a tam. Pokud se vzdáte tohoto pohybu, co zůstane? Kdo je vědomý – přítomný ve vidění?
Zenový mistr Dogen řekl: “Zjistit svou skutečnou podstatu znamená poznat sebe sama. Poznání sebe sama znamená zapomenout na sebe samotného. Zapomenout na sebe znamená být realizován nesčetnými věcmi."
Aby se mohly realizovat v mnoha různých aspektech – mysl a tělo, stejně jako mysl a tělo druhých – musí se tyto aspekty odpojit. Když se mysl a tělo odpojí, zůstává pouze přímé vnímání toho, co skutečně je.
Samádhi je rozptýlením iluze mezi pozorujícím a pozorovaným, mezi zkušeností a zkušeným.