Moudrost, která vede k samádhi
To, co se chystáme popsat, bývá nazýváno ‘Tajemstvím tajemství’ – esoterickou moudrostí, která vede k samádhi. Samádhi je cílem veškeré duchovnosti, jejím spojením se zdrojem. Pravdu o tom, kým nebo čím jste, pravdu, která přesahuje omezenou mysl, nelze spatřit pomocí omezené mysli. K bodu klidu nelze dospět prostřednictvím pohybu. Chcete-li si uvědomit bod klidu za hranicemi myšlení, zbavte se veškerého zájmu o myšlenky a vjemy, všech preferencí, všech jevů vytvářených myslí a smysly a spočiňte v holém vědomí.
Existence v tomto okamžiku má dva základní rozměry. Je to, co se mění, a to, co je neměnné. Myšlenky a vjemy jsou polem neustále se měnících jevů. To, co je neměnné, je vědomí tohoto pole změny. Obvykle jsme tak pohlceni polem změn, upnuti na jeho objekty, že ignorujeme rozměr vědomí. Naše zkoumání tedy začínáme tím, že si uvědomujeme vědomí, že jsme si vědomi Vědomí.
Výzvou při dlouhodobém spočívání v uvědomění je to, že většina lidí si nevybudovala soustředění a vyrovnanost potřebné k tomu, aby v uvědomění setrvali. Jsme závislí na pohodlí a omezená mysl bude chtít tomuto cvičení uniknout; bude ho vnímat jako hluboce nepříjemné a bude vytvářet nejrůznější překážky či rozptýlení. Existují dva hlavní uzly, které nás poutá k ztotožnění s egem. Tělo lpí na pohodlí a mysl chce vědět. Pokud budeme i nadále hledat pohodlí těla a poznání myslí, nikdy se nedostaneme za hranice omezené mysli a těla. Zůstaneme jako stádo zvířat, jako bytosti, které touží po potěšení a vyhýbají se bolesti, neustále reagují na podněty, neustále něco dělají a nejsou si vědomy dimenze bytí.
Být si vědom, být plně pozorný k tomu, co se děje, bez zprostředkování egového podmínění, bez pojmů, bez ovládání, manipulace či zkreslování, bez filtrování omezenou myslí, znamená být přítomný bez volby. Přítomný bez volby, a tedy bez toho, kdo volí. Pokaždé, když se mysl pohne bez vaší vůle, i ten nejmenší pohyb, je to kvůli filtrování skrze podmíněnost struktury já. Cesta vede k ustání celého víru mysli. K uvědomění si, že všechny úrovně já jsou prázdné.
Jak se zbavím veškerého konání, jak se zbavím činnosti mysli?
Poslouchejte pozorně, v tom spočívá paradox. Omezená egová mysl tuto otázku slyší a chce vědět, jak na to, ale ta omezená mysl to nedokáže. Mysl vždy selže v jakémkoli pokusu o dosažení klidu, protože mysl je pohyb. Mysl sama o sobě je pohyb, je to nekonečný proces konání. Musíme přejít od konání k bytí. To "ty", za které se považuješ, je proces, neustálý pohyb, soubor vzorců.
To "TY" musí zemřít. Patologický vzorec tvého já musí skončit, aby mohlo být dosaženo samádhi. Nech to na sebe působit. Duchovní učitelé dávají pokyny, jak dosáhnout samádhi. Ztiš se a poznej. Ztiš se a poznej Pravé Já. Prvotní Vědomí za hranicemi jména a formy. Ztiš se a poznej, že jsi Bůh.
Co tím přesně myslí? Co se vlastně zklidní?
Je zřejmé, že fyzické tělo nikoho nemůže být naprosto nehybné, když existuje v čase a prostoru. Protože časoprostor sám o sobě je pohyb. Časoprostor je mysl, vesmír je velká mysl neboli Logos. První hermetický princip zní: Vše je mysl, vesmír je mentální.
Jestliže je vesmír myslí a mysl je pohyb, jak mohu být v klidu a poznat?
Jak můžete být v klidu na planetě, která se otáčí rychlostí tisíce mil za hodinu kolem své osy, obíhá kolem Slunce rychlostí 67 000 mil za hodinu, pohybuje se rychlostí 500 000 mil za hodinu po galaxii a dalšími miliony mil napříč vesmírem?
Vaše srdce bije, buňky se uvnitř pohybují, jídlo se tráví, mozek vytváří mozkové vlny. Vaše krev proudí, energie se pohybuje – jak můžeme být v klidu?
Když duchovní mistři říkají "zůstaň v klidu a poznej", musí mluvit o něčem jiném, o něčem za hranicemi času a prostoru, o něčem za hranicemi fyzického a mentálního. To, co se míní tím klidem, je něco, pro co v našem moderním jazykovém systému nemáme slovo. Sanskrt, jazyk jogínů, má přesnější termíny, které poukazují na nedualitu. Termín šúnjata se často překládá jako "prázdnota", nehybnost nebo prázdno. Používá se v souvislosti s anátou neboli "ne-já", s realizací buddhovské přirozenosti. "Ticho" je možná nejbližší anglický výraz, ale nestačí k popisu něčeho, co nepatří do tohoto dualistického světa.
To, co se ve skutečnosti realizuje, je Prvotní Vědomí, které je za hranicemi ticha i pohybu, za hranicemi času. Je věčné, je základem vaší existence, podstatou reality, která se nemění. Ve skutečnosti je to za hranicemi změny i neměnnosti. Když je naše pravá podstata realizována, stává se zřejmé, že ticho a pohyb jsou dualita vytvořená myslí, ticho a hluk jsou dualita vytvořená myslí. Vše je již obsaženo v tom prapůvodním tichu, pohyb světa je totožný s tichem. Buďte v klidu a uvědomujte si, buďte v pohybu a uvědomujte si. Vše je tanec prázdnoty.
Nejde o něco filozofického, ale o zcela odlišný způsob propojení se světem. Ve skutečnosti jde o to, zbavit se tohoto rozhraní, zbavit se redukčního ventilu, jímž je struktura „já“, a prožít svou pravou podstatu bez zprostředkování omezenou myslí. Takzvaný vnější svět je překonán uvědoměním si klidu, který, je-li uvědoměn, zahrnuje i to, co překonává. Dualita klidu a pohybu se rozpadá.
Uvědomění si samádhi, tohoto velkého probuzení, je teprve začátkem cesty. Pataňdžali říká, že celé úsilí jógy směřuje k zastavení víru mysli. Čitta vritti nirodha. Dalo by se říci, že jde o zastavení karmy, zastavení hlubokých nevědomých vzorců na mnoha různých úrovních. Když si uvědomíme svou pravou podstatu, dočasně zastavíme svou identifikaci s myslí a reakce na ni. Je to jako vytáhnout zástrčku z ventilátoru. Když vytáhneme zástrčku z ventilátoru, setrvačnost jeho lopatek ho udržuje v chodu, dokud ho znovu nezapojíme; nakonec se však zastaví.
Karma je prostě tendence energie následovat zavedené cesty. Když se Vědomí vrátí zpět do vzorce, je to jako zapojit ventilátor do zásuvky. Energie následuje Vědomí. Energie se vrací do starých vzorců. Dalším způsobem, jak to popsat, je zákon setrvačnosti. Mysl v pohybu zůstává v pohybu, pokud na ni nepůsobí vnější síla. V matrici podmíněné mysli, kterou nazýváme Vesmírem, energie a myšlenky procházejí fraktálními labyrinty, které existují na kontinuu od mikroúrovně po makroúroveň, nekonečně se rozvětvují a prozkoumávají.
Veškerá duchovní praxe je zásah, vnější síla, Vědomí, které odklání energii od toku v podmíněných drahách. Musíte být ochotni změnit svůj život.
Člověk může meditovat, jak chce, ale pokud se vrátí ke svým starým vzorcům a své staré rutině, jeho vnitřní zapojení zůstane nezměněno. Naše nevědomé motivace je třeba odhalit a postavit se jim čelem. Pokud se nám díky velké vytrvalosti a odhodlání podaří nezapojit ventilátor, dojde k skutečnému zastavení vritti. K hlubokému tichu, které se rodí uvnitř struktury já.
Pokaždé, když se ztotožníme s nějakou preferencí vytvořenou myslí a reagujeme na ni, zapojíme ventilátor zpět. Čím déle setrváme ve vědomí, tím více se samskár očišťují. Čím více se ventilátor zpomaluje a lidská schránka se stává propustnější pro vědomí, tím více se zbavujeme svého já.